Rushwolf 02.02.2010, 20:03

Vlk v mongolské tradici:

V dávné době pronásledoval Modrý Vlk (Borte Čono) na rozsáhlé mongolské pláni krásnou laň (Gó Maral), avšak nechytil ji. „Podle nařízení nebes se Borte Čono se svou ženou Gó Maral přistěhoval ze zámoří k pramenům veletoku Onon na úpatí hor Burchan Chaldun. Tam se jim narodil syn jménem Batcagán.“ Tak vypráví legenda o původu starých Mongolů. Hovoří o dravém vlkovi, který se zamiloval do něžné a krásné laně, takže ji nedokázal sežrat; z jejich spojení vznikl později člověk, potomek prvních Mongolů. Každá legenda vyjadřuje názory a estetická cítění určitých národů. Kočovníci, žijící v neustálém tvrdém boji s přírodou, považují vlka za odvážné, silné a chytré zvíře, proto mu za družku vybrali veselou a štíhlou laň. Ve spojitosti s touto legendou krásné ženě Mongolové říkají laň.

Mongolové měli svá původní rodová příjmení, která byla odbourána během nadvlády Mandžuů (1615-1911). Poté se začali označovat podle jména svého otce. Po roce 1990, v nových demokratických poměrech, se vyskytly snahy znovu zavést rodová příjmení. Nemálo Mongolů si zvolilo příjmení „Čonos“, což lze přeložit jako Vlk nebo Vlček.

http://www.cadpress.sk/mongolsko/

Rushwolf 07.11.2009, 16:09

malé zymyšlení se nad vírou náboženstvím etc. část 1.


1. Víra v existenci čehosi, co nazýváme "Bohem", není to samé jako náboženství. Existence víry v bohy či boha je výsledkem přemýšlení, hledání odpovědí a subjektivních spirituálních lidských zkušeností. Víra by neměla být pouhým povrchním přijetím nějaké doktriny nebo dogmatu jak tomu často bývá u náboženské příslušnosti.

2. náboženství může mít dvojí význam: osobní vztah k poznané skutečnosti nazývané bůh, který se promítá i do osobní životní praxe atd., nebo "institualizované" náboženství s předepsaným ritem, stanovenou doktrinou, náboženskými příkazy atd. Přechod z onoho prvního typu náboženství (osobní víry) k onomu typu druhému byl zapříčiněn sociální povahou lidského druhu. Osobní poznání může například bránit jedinci se zcela ztotožnit s některou tradiční náboženskou doktrinou, i když z toho neplyne, že k nim musí mít negativní či nepřátelský postoj, ale přezto ve většině případů projevuje přirozenou snahu nalézt jedince s podobnou zkušeností.

Rushwolf 07.11.2009, 16:08

malé zymyšlení se nad vírou náboženstvím etc. část 2.

3. Fenomén náboženství, byl přítomen a souvisel vždy s lidskou kulturou, je znakem humanizace od nejstarších dob. Každá doba vytváří určité náboženské představy, které se mění i pod tlakem civilizační změny. Podobně tomu je s uměním či vědeckými prioritami. Náboženství souvisí s duchovním založením člověka, liší se i náboženské formy v závislosti na životních podmínkách a prostředí jedince či společenství. Náboženství lze nazírat jako "odpověď" člověka, který žije v různých dobách i prostředí, na "cosi", na jakési tušení transcedentna, na jakousi intuici "svatého", které člověka jeho omezenou existenci nějak přesahuje. Tyto odpovědi jsou různé, ale to nijak nepopírá možnost existence toho, co tuto otázku klade.

4."Souboj" ateismu s náboženstvím není soubojem vědy s pověrou, pokroku se zpátečnictvím, morálky a nemorálnosti. Náboženství i ateismus se může stát velmi dobře odůvodněním lidské krutosti a egoismu, protože člověk má přirozený sklon k agresi a manipulaci.

5. Víru ani náboženství nelze z hlediska morálnosti objektivně hodnotit či dokonce odsoudit. Vždy pouze subjektivně z pozice jedince či z pozice určité společnosti, která je ovlivněna jiným kulturním a přírodním prostředím než hodnocený předmět. Co se může zdát nemorální nám z pohledu naší víry a kulturních návyků, to může připadat jedinci jiné víry zcela v pořádku nebo naopak žádoucí.

Rushwolf 01.07.2009, 16:14

O stvoření života

(eskymácká pověst)

Na počátku byli Žena a Muž. Jednoho dne Žena vyhrabala v zemi velikou díru a začala z ní tahat různá zvířata. Naposledy vytáhla z díry soba. Potom Kaila, který je bohem nebes, řekl Ženě, že sob je největší dar ze všech, neboť bude obživou člověka. Sobi se rozeběhli po zemi a množili se, za nějaký čas jimi byla země naplněna a synové Ženy měli dobré úlovky, byli dobře živeni a oděni, měli dobré kožené stany, v nichž bydleli, všechno ze sobů. Synové Ženy však lovili jen velké tučné soby, neboť malí a nemocní nebyli dobří k jídlu a ani jejich kůže nebyly příliš dobré. Ale za nějaký čas se stalo, že nemocní a slabí převýšili počet tučných a silných. Tu žena začala čarovat a promluvila ke Kailovi: Naše práce není dobrá, neboť sobi začínají slábnout a chřadnout, a když je budeme jíst, i my budeme slábnout a onemocníme. Kaila to slyšel a pravil: Má práce je dobrá. Řeknu Amorakovi, duchu vlka, aby vlci jedli nemocné a slabé soby a země zůstane pro tučné a dobré. I stalo se, a proto sob a vlk jedno jsou, neboť sob krmí vlka, ale vlk udržuje soba při síle.

(Podle F. Mowata)