ondra285 27.12.2008, 01:23

http://www.youtube.com/watch?v=gQHsh-eBW4w Toto video jsme natocili s mymi 3 kamarady,je to parodie na Mamu od Luneticu,tak kdyztak mrknete :-P :)

ondra285 02.03.2008, 16:04

http://youtube.com/watch?v=Z_WyiLXQINQ

ondra285 10.12.2007, 16:26

cau vsem ,tak tady si prikladam obsah knizky:Erich Maria Remarque-Na zapadni fronte klid,tak jestli se to nekomu zhodi,tak si to zkopcete,bo prectete :),je to myslim lip zpracovany nez na netu,tak se mejte,cao




Autor v tomto díle popisuje Ich – formou zážitky mladého (18.ti letého) Pavla Bräumera, který bojoval se svými spolužáky,kterymi byli napr.: (Albert Kropp, Müller, Leer, František Kemmerich, Tjaden, Haie Westhus, Deterding a Stanislav Katczinsky) na západní frontě v 1.světové válce. Autor dopodrobna popisuje hrůzy války, popisuje, jak ranění umírali, jak při útoku lidé padali, a oni přes ně museli běhat, a podobně. . Na základě řečí jejich profesora, které v nich vzbudily vlastenecké pocity, rukují chlapci dobrovolně na vojnu. Nadšení všechny opouští již během nezbytného desetitýdenního výcviku plného šikanování. Cítí se zrazeni generací otců. Jsou nuceni zabíjet, jinak by byli zabiti. Přežívají v nelidských podmínkách, které mezi nimi, nehledě na vzdělání, či společenské postavení, vytváří opravdová přátelství První z jeho přátel zemřel František Kemmerich, který dostal ránu do nohy, a museli mu jí amputovat. Několik dní po amputaci zemřel. Odtud se dostali do odpočinkového tábora, kde se Pavel dozvěděl, že dostane na měsíc dovolenou. Doma se dozvěděl, že jeho matka má pravděpodobně rakovinu. Většinu dovolené strávil přemýšlením o válce a o tom, zda bude po válce schopen se zapojit do běžného života. Ke konci dovolené zajde za Kemmerichovou matkou, a odpřísáhne jí, že František zemřel rychle, a že netrpěl Když se Pavel vrátí na frontu, cítí se úplně jinak. ? Nejsmutnější však je, že většina vojáků ani pořádně neví, za co bojují. Bojují proto, protože k tomu dostali příkaz, protože museli. Pavel se vrací na frontu a zjišťuje, že vše vidí jinýma očima. Má o sebe větší strach než dříve, a vůbec si nemůže zvyknout na vojenský režim. Nakonec se dobrovolně přihlásí na průzkum. Má strach, dělá začátečnické chyby, a nakonec straní po tmě směr. Je dezorientován, a musí se schovat, do kráteru od granátu. Přes den se rozpoutá šílená střelba, a on tam musí počkat do noci. Do kráteru však skočí jeden Francouz, a Pavel ho bez váhání zabije. Pak si uvědomí, že on je taky jenom člověk, a kdyby nemusel, taky by do války nešel. Začne ho léčit, a snaží se ho zachránit. Francouz však zemře, a Pavel celé odpoledne přemýšlí o tom, kdo to byl, a že mohl klidně ještě spoustu let žít. Večer se proplíží zpět na frontu. Celý zbytek večera stále přemýšlí o onom Francouzovi. Druhý den dostává Pavel se zbytkem roty příkaz jít hlídat sklad potravin. Ve skladě se mají dobře.zde mají dostatek jidla a vseho co potrebuji k preziti,vesnice je však pod stalym utokem francouzu a tak jsou nuceni ji opustit. Při odjezdu ze skladu na ně Francouzi zaútočí granáty, a Pavel s Albertem utečou. Oba mají poraněnou nohu, Albert víc. u cesty je naloží auto s raněnými, a jedou do polní nemocnice. Společně s Albertem je raněn a dostává se do nemocnice, kde si uvědomuje hrůznost války v celém rozsahu. Albertovi je amputována noha a Pavel se po rekonvalescenci vrací zpět na frontu. Vidí, že nepřítel je mnohem silnější a že Německo má válku prohranou. V létě 1918 V jedné bitvě poraní střepina do nohy Katczu, a on utíká s ním na zádech do polní nemocnice. Cestou však dostane Katcza do hlavy střepinou z granátu, a do nemocnice už ho donese mrtvého a Pavel zůstává sám. Pavla dále trápí myšlenky o hrůzách války,vybavuje si své vzpomínky na to co vše zažil. Z těchto myšlenek ho nakonec vyvedla “spásná” smrt. Zemřel v říjnu 1918,v poslední den války.